Říjen 2012

O tom kterak nepsaní vede ke snížení návštěvnosti na nulu

2. října 2012 v 21:02 Povídání meti řádky
A tak se mi zachtělo psát. A jsou to dny a dny a já vždycky doufám že psát budu ale nakonec už jen spadnu do postele a ze všeho je jen mlžnej opar. Ikdyž nakonec vůbec nic nestihnu.Pořád je hóodně času.
Lícem vzhůru. Měla bych volat mamince. Aby neměla strach že se jí tu jednou ztratím.
A vypadá to, že to třepapůjde i trochu nahoru. Rýsují se mi příležitosti a vůbec trochu jistoty by mohlo přistát.
Ikdyž to ikdy nenahradí ty šílený chyby z nedbalosti které udávají tomu všemu tady směr.
A na tenhle blog, vždycky se na něj vykašlu když nemám proč a komu psát.
Když můžu všechno někomu říct na živo pak už cokoliv pozbývá smyslu.
Ale telefon je drahej.
Cesty do Brna a do Prahy taky.
A navíc jsem si doma zapomněla nabíječku. A je tu zima a pokoj jecítit zatuchlinou, jelikož dveře starý skříně se nám hodily jako deska stolu. A ikdyž jsou teď na codbě a větraj se tak tu pořád cítím ten zápach starýho laku.
Rozbila jsem dědovi uvažený rajčata v jeho oblíbený sklenici a omlouvala se jak blázen a přitom by stačilo kdybych koukala co dělám.
A taky jsem nechala vyvolat špatný fotky a tak když je šla maky vyzvednout tak pak zjistila že to vůbec nejsou naše první společný fotky. Že to vůbec nejsou prázdniny. Že to je prostě jen minulý léto na Trutnově, kde jsem vyfotila celej film jen tak pro nic za nic, protože mi přišlo prostě strašně drsný bejt fotoreportér. A tak byla smutná. A já byla taky smutná apřitom by stačilo jen vzít jednu z těch bílejch samolepek kterejch mám doma kvanta a nalepit jí na každej z těch filmů co ještě nejsou vyvolaný a napsat si co to vevnitř vlastně je a pak jen vzít tu správnou krabičku a radovat se z výsledků fotolabu. Protože pokud člověk není zmlsanej z fotek se vždycky raduje ikdyž nejsou dokonalý, tak jen prostě proto že si vzpomene.
Na ty krásný krávy.
Potoky.
Markétku.
A všechno ostatní a pak teprv začne probírat nějakou kompozici a barevnost která už často tak nádherná jak ty krávy.
Ale tohle všechno teď bude muset počkat zase dalších pár dní než našetřím na další vyvolání.
Ale aspoň něco. Máme 33fotek z Trutnova2011 za 189kč což je zcela bezkonkurenční cena, kterou nám zřejmě dala zcela na míru paní prodavačka jenž se zřejmě přepsala.
Joko šílí.
Běhá sem a tam a já doufám že jí nic není a že třeba nakonec ty koťata nebudou.
Ale rejže jí nejede. To maso jo, to maso vyjí ale rejže, rejže je asi moc bílá.

Ostrava, plíce, úplavice a slova

2. října 2012 v 20:25 Povídání meti řádky
Jsem v Ostravě. Fakt to tu smrdí. Ale asi tak stejně jako v Praze nebo Plzni.
Líbí semi tu. Nelíbí se mi tu.
Začínám se nafukovat jako jeníček a Mařenka když byli u ježibaby.
Lidé neumí psát spisovně ani v reklamách.
Moje kočka Joko je asi těhotná. Kouše koberce a spí. A žere. A zvrací.
Kašel přešel ale za rohem čeká úplavice. Vledničce zas čerstvej sýr naloženej
v slaný syrovátce, kde se cítí stejně jako já tady.
Nemám co dělat.
Mám málo hodin a děsně mně to mrzí.
To že jsem se nedostalado Brna a nezískala tak právo na to, chodit do školy furt.
Markétka je v Brně.
Budu mít brigádu v Ostravě.
Jím nezdravě.
Nepiji
Nekouřím
Drogy neberu
ale nejsem na prodej
Stejně nevím co chci.
Kdyby jste si mně koupili očekávala bych že mně budete řídit.
Takhle jen nefouká vítr doplachet