Srpen 2011

Knížečka tramvajová...

16. srpna 2011 v 12:19 Chemické obrázky
Tahle knížka vznikla nějak tak ryze dobrovolně a nakonec se z ní stala seminární práce z výtvarky... Nějak tak to dopadlo... - přední strana je lino, ostatní obrázky jsou většinou tvrdej kryt (lept) s akvatintou. Jo a trvalo to setsakramentsky dlouho. Ale zas to teď čověk má a může to držet v ruce ;)
Texty jsou jen ilustrační respektive text a obrázky se vzájemně ilustrují. Je to nějaká simbióza bez níž by to asi nefungovalo. Asi to má částečně vystihnout mé pocity z tramvaje a tak okolo- souhrnně dopravních prostředků.
Jinak... Jsem pyšná jelikož jsem z tý výtvarky dostala jako jediná jedničku.



Silniční zprávy

15. srpna 2011 v 21:59 Povídání meti řádky
Minulej článek se nenahrál. Všechno se smazalo. Bylo to dlouhý - sáhodlouhý. O cestování, o plánech, o snech. A smazalo se to. Třeba to znamená, že se nic z toho nestane. Nemá. Třeba umřu - třeba moje čára života na dlani nekecá. Je dost krátká na to abych všechno stihla...
Nemá se věřit na pověry - na hlouposti a podobné.
O pornu jsem nepsala o návratu do reality taky ne a o toaleťáku psát nebudu. Jo možná je to fajn recese pro typický čechy jenž maj pocit že psát se musí o blbostech. Jednou nám paní z výtvarky říkala že nesnáší témata. Že nerada zadává dětem úkoly. Že ty co nemají představivost to podepře, ale stejně toho časem nechaj a ti co představivost maj je škoda, něco zadávat.
Jo, já možná občas něco vymyslim ale nikdy nic neudělám - na zemi se váí setsakra velký plátno a já nejsem schopná na něj nic naplácat, místotoho portrétuju fotky z netu a převlíkám je do uniforem Mcdonaldu.
Úpadek - decadence.
Žádnej dekadent nejsem. Jen mám hloupě ironický myšlení.
A chyběj mi blízký lidi. Oni prostě vymizeli.


Z postele

8. srpna 2011 v 23:23 Povídání meti řádky
Chodí sem nějak moc lidí. Mně je ze mně na blití. Jak se sem asi dostali? Myslím, nědo sem musí chodit, někdo tu adresu něde musel zjistit. Ja proboha? Nikdy tohle nebyl žádnej navštěvovanej blog. Netočí se kolem mně žádná komunita. Nejsem goth, nejsem emo, nejsem růžová, nejsem v AK, nepíšu pro krásnou, nejsem ani bláznivá, ani ožralá a stejně sem asi občas někdo vnikne. Zajímalo by mě kdo. Hrozně by mě to zajímalo. Komentáře nikdo nevyužívá. Jsem spíše ve tmě stojící médiu jenž na všechno zírá s přivřenýma očima a jenž nikdo nespatří.
Chtěla bych všechny ty lidi co tu něco četli znát, chtěla bych sdílet alespoň část jejich myšlení. Chtěla bYch vědět jak moc mě zavrhují či jim imponuji. Jsou to hlouposti. Ale přeci jen, všechno na všechno zapůsobí. Je to strašidelný. Zmizím a už se neukážu.
Tak se ozvěte. Pokud se mi někdo ozve... můžu mu slíbit - odpověď? asi ano.
Vcelku se tady totiž ztrácím, nejen ve stránkách spíše tak, ve svém životě nebo v sobě. Jako by tam byl zatopenej lom. Hrozně hluboká neprobádaná propast. Nejde se ovládnout. Hrozně nevycházím s rodiči a hrozně mě to mrzí opravdu po nich žádný peníze nechci... jen, asi nemám ta to, pracovat v mc donaldu. Ani čas ani chuť a asi ani sílu.
A pak pak už zas jen představa sleněné pěsti a tříštění.
Stejně by t nevyšlo, myslím že spíš než střepy, jednou obarví ten komín rudá barva.
Jako za socialismu či v jiných zemích socialismu.
Rudá barva zařve vždycky do světa: POMOC.....
A většinou někdo dřív nebo podějc, přispěchá.

III. z 3.

3. srpna 2011 v 18:00 Poésie
Cyklisti cyklisti
všude samý cyklisti
kam jen oko dohlídne
policajty rozstříhne
cyklisti cyklisti
všude samý cyklisti
na silnici
pod silnicí
na chodníku
po hlavě
a bezhlavě


II. z 3.

3. srpna 2011 v 17:00 Poésie
Lucie Bílá
útočíce z tepny hlavy rádia
dýkou ťala vedle pole
operovat tupé hlavy
přišla jako dělo z hlavně
uslyšet ji
pohřbít hlasy
na hřbitově pro těla
jež už dávno skryté duše
pozbyla

I. z 3.

3. srpna 2011 v 16:00 Poésie
Pečícího koláče vůně
linou slynou
jako dravci po poledni
na lov v noci
při bolení
žaludkem jen kroutit hejbat
dusit chutě
ještě z varu
přídat trochu
hořký srnky
zakouslý
než měsíc zapad

VII. z 2.

3. srpna 2011 v 15:00 Poésie
Obrovité z cihel stavby
zdálo se , že dýchají
do kostela nával - nádech
z kostela hluboký výdech
kdo chtěl
kdo by nechtěli?
zkrotit nebe
zkrotit hory
zkrotit stavby z kamene
když však dozněl
zvony padly
oči zhasly
zurputnělé
byl to konec, ne že ne.

VI. z 2.

3. srpna 2011 v 14:00 Poésie
Mihotaví bouří smysly
noha s nohou v rukávu
neusmysli, hlavně mysli,
projíždějí kanály
šílenství se musí zbystřit
jenž se schová v hlavní sesli
kterou vezou kočáry

Kormorali
totak dlouho, než jim dali korály
rozdmýchali život žalem
narušili spirály

V. z 2.

3. srpna 2011 v 13:00 Poésie
lidi už chodí sem a tam
přecházet s davem
nedýchám
co by je chtělo aby zlem
v látku je slilo, tam a sem

IV. z 2.

3. srpna 2011 v 12:00 Poésie
Neznám člověka
kterej by nehlesnul
když mu skřípou nohy a kdyby
byl by celej rudej

II. z 2.

3. srpna 2011 v 11:00 Poésie
Vzhledem k slunovratu
myslím na Anetu
(celou ze sametu)
Co vede dlouhý spory
(se sebou)
a pálí cigaretu
popelem
plní studnu bezednou

III. z 2.

3. srpna 2011 v 10:03 Poésie
Většinou
když potkám člověka
jeho mysl zaměstná
jen a jen myšlenka
jestli jsem holka
anebo za kluka

I. z 2.

3. srpna 2011 v 9:59 Poésie
Jako turista procházím ulicemi,
poznávám památky - saji jejich chutě
jako tisíce lidí přede mnou
a tisíce po mně
(možná miliony vzhledem k populaci země)
jejich chutě mísí se ve mně
předpokládám zrod
ještě před čárkou setinnou