Leden 2011

Do pískotu mašin

19. ledna 2011 v 0:06 Povídání meti řádky
Pocit že je všecno na hovno, přenositelnej - jako nemoc, fakt zlá, krutá, i ta sloovka z češtiny se zdá na píču. Je na píču, stojí za hovno a je mi to u něčeho. Nemůžu se jít pověsit protože pro to nemám důvod, ale stejně tak pro nic jinýho. Proč se namáhat? Proč se ráno zvedat z postele? Proč namáčet štětce a tvářit se? Kurva proč? Aby všechno zmohlo, rozpadlo se, propadlo se do propasti. Deprimující, když to nejzábavnější je jenom sedět a koukat, a co s tim? Spát. A kčemu spát? Proč si klást zbytečný otázky proč zbytečně odpovídat, proč zastírat pravdu, proč lhát, proč dělat to a to a to a to a to a tohle všechno. Jsem zmáčená, ne potem, ne krví ani jinou tělní tekutinou, ani vodou, jenom se mi to zdá, jako bych byla papír a v lhla plíseň se sápala ze všech stran a já jen ustupovala do pozadí moje bělost. Moje čistota, moje víra. Nikdy nic z toho nebylo a už asi ani nebude. Jenom se procházet a mlít sračky a mlít a mlít a mlít a opakovat se a doufat že ten druhej jenom poslouchá a žere to, všechno a začneš se potápět, a on se začne potápět. Potápět se pohromadě a nad kolejema si pěkně plácat a koukat na vůlaky pod tebou. Moct plivnout - v tom plivnutí vodhodit kus přebytečný duše. Jenom tak......

Chlast

9. ledna 2011 v 16:51 Prozaické pokusy
Čas, čas, čas, vypadá to, že mě začíná dobíhat....

CHLAST

Hra o dvou mužích a čtyřech flaškách

MUŽ 1 (asi 60 let)
MUŽ 2 (asi 25 let)

U velikýho okna, asi vikýře sedí muž a kouká ven z okna, je asi 2 metry od okna, vedle židle má postavený tři flašky s alkoholem - vodku, pivo a víno a ještě jednu prázdnou flašku, neustále upíjí v pořadí vodka-víno-pivo-vodka-víno-pivo

MUŽ 1: Už měsíc tady sedim na týdle židli a už měsíc koukám na to jak venku zkurveně sněží. Venku je namrzlo. Vo nohu, vo ruku, vo hlavu. Jseš mrtvej ještě než vylezeš z baráku. Dokud je co pít můžem tady v klidu žít. (koukne na láhve). Lok piva, lok vodky, lok vína.
(zazadu přijde muž a chvíli pozoruje pití staršího muže)
MUŽ 2: Ty zásoby už se začínaj zmenšovat měl by sis vybra,t ne splachovat vodku vínem a víno pivem.

Muž jedna se natočí směrem k muži 2 a muž dva přichází naproti němu, sedne si na židli před okno takže na sebe hledí

MUŽ 1: Lok stojí za kulový.
MUŽ 2: Chlast nebo zlomená noha, vyber si.
MUŽ 1: (Přesune flašky směrem před sebe) En ten týky dva špalíky (rozpočítává láhve) na nos jeden alkohol na afrika druhej na pokakal třetí flaška.
MUŽ 2: No ono rozpočítadla jsou k tomu, ať si vybereš jednu věc, ne všechny.
MUŽ 1: Koho to zajmá, na, teď si vyber ty. (Posouvá flašky směrem k 2)
MUŽ 2: Do krámu nepudu až to vychlastáme. (Posouvá flašky zpět)
MUŽ
1: Tvoje volba.
MUŽ 2: Nepudu.
MUŽ 1: Kde vemem chlast?
MUŽ 2: Čáry máry podkočáry, ať je tady vodka. (máchá kol sebe, jako by kouzlil)
MUŽ 1: Nějak ti to nefunguje.
MUŽ 2: Hmmmmm.
MUŽ 1: Na co děláš to svý poťouchlý hmmmm?
MUŽ 2: Co ty? Tobě nezáleží na mejch játrech co se těšej na další explozi?
MUŽ 1: Tahle židle, sama nevodjede.
MUŽ 2: Ne, neumí dokonce ni skákat, jak by mohla vodject?
MUŽ 1: Dyť řikám že nevodjede. Je to na tobě.
MUŽ 2: Tak nechlastej, lej si to do zadku, o 100% vyšší účinnost, já ven nejdu.
MUŽ 1: En ten týky, dva špalíky (zase rozpočítává)
MUŽ 2: Nech toho!
MUŽ 1: Čert vyletěl z elektriky bez klobouku
MUŽ 2: BOS, jaktože seš tu bos? Nachladíš se. (zděšeně kouká na nohy - bosé)
MUŽ 1: natloukl si nos
MUŽ 2: Vodka, Rum, Becherovka, teče to skoro za barákem.
MUŽ 1: Hop s´kok a ve večerce jsi.
MUŽ 2: Napřesrok.
MUŽ 1: Uhyneme.
MUŽ 2: Až sníh roztaje.
MUŽ 1: Tululum lalalá lalalá (slije všechny nápoje dohromady do prázdný flašky a pozpívává si) - už nemusíme rozpočítávat
MUŽ 2: Už nemusíme pít, tuhle sračku by do sebe nelil ani papež kdyby mu řekli že je to ježíšovo k rev.
MUŽ 1: Tohle ale není ježíšovo krev.
MUŽ 2: Tím hůř
MUŽ 1: Zkus toho ježíše nad postelí když ho přepůlíš třeba něco najdeš.
MUŽ 2: Jsme ryby na suchu, jsme lední medvědi v africe, jsme slavíci v kleci a tygři ve městě. Bez vody, bez pojiva není života dáno, zkusím okno, tam rampouchy nepadají tak rychle.
MUŽ 1: Je to dobrej nápad?
MUŽ 2: Zajisté. Rozběhnu se, vyskočím na parapet, zamávám a za chvíli přiletím sem nahoru zpátky s čerstvým alkoholem v akci. Bude se pokračovat ve smělém napájení. (Vstane, rozběhne se vyskočí na parapet a tam pokračuje v hovoru - jako komediant)
MUŽ 1: Nezapomeň tabák. A papírky. A filtry.
MUŽ 2: Oukéj. Na nic nebude zapomenuto. Jen si ještě strčím pár šutrů do kapsy. (Seskočí s tvrdým dopadem)

Mladší muž se po seskočení z okna baladicky prochází po místnosti - poskakuje, hopsá, klouže, tančí. Starší muž za ním točí hlavu..

MUŽ 1: Ježíši, proč?
MUŽ 2: nejsem sice Ježíš, ale pokud se ptáš mně....
MUŽ 1: Je tu někdo jiný?
MUŽ 2: No přece ten Ježíš nad postelí ne?
MUŽ 1: Myslím tebe, ale na co jsem se to ptal?
MUŽ 2: Na kameny v kapse?
MUŽ 1: Proč dáš šutry do kapsy? Žádné květiny po tobě nechci a rozdělat oheň křesáním taky ne, ikdyž, neuškodil by.
MUŽ 2: Zemská přiažlivost, to víš, chci si pojistit, že opravdu přistanu na zemi.
MUŽ 1: Na zemi nebo na Zemi?
MUŽ 2: Záleží na tom snad? Hlavně dyž tam bude večerka.
MUŽ 1: Hlavně večerka. Cestou zpět dej pozor na okapy tady v 5. patře už moc nedrží ve zdi.
MUŽ 2: Neboj a mlč. Uvědom si že já mám tvůj život.
MUŽ 1: Kde?
MUŽ 2: V rukách.
MUŽ 1: Hahá a že ho nevidim (směje se, řehtá se. Smíchem spadne ze židle, zvedne se a zase se posadí zpět)
MUŽ 2: Netřeba vidět dědku.
MUŽ 1: Kušuj a maž, už nejsem namazanej.
MUŽ 2: Zůstaň na místě a čekej.
MUŽ 1: Chlast, kurva já chci chlast, tak vypadni už pro něj sakra.
MUŽ 2: Ještě čepici a tašku. (obé si bere, čepici nasazuje)

Mladší muž vyskakuje na parapet a další hovor vede z něj

MUŽ 1: Dobrý?
MUŽ 2: Dobrý. Nehejbej se.
MUŽ 1: Pozor na balkón v prvnim patře.
MUŽ 2: Tendle barák znám jak svý trenky.
MUŽ 1: Tolik nesmrdí.
MUŽ 2: Čichni si ke svejm vožralo a nech mě vklidu jít. Stejně to všecko dělám jen pro tebe.
MUŽ 1: Kecy sem kecy tam, kdybych moh, seru na tě.
MUŽ 2: Nemůžeš
MUŽ 1: Ne
MUŽ 2: Konec?
MUŽ 1: Konec

(mladší muž zkáče z okna a mizí pod ním.)

FIN