Březen 2010

Military song

22. března 2010 v 17:23 Povídání meti řádky
Můj bratr je trochu militaristickej... což by se dalo připodobnit k tomu že on je grep a já švestka a rostem spolu na jasanu. Naštěstí on ještě nemá všechno promyšlený a jeho život teprv začíná nabírat otáčky. Třeba se někdy potkáme v kině a k večeři si společně dáme kůrku od chleba a tomu sklenici mlíka. Tedkonc mě ale lechtá v nose jeho náboj a vnitřnosti mi něco drží v sevření. Taklenc když o tom píšu doufám že mě to pustí ale ono to navopak drží silnějc. Líbezný tóny rokový hudby jsou slyšet od táty a máma ještě není doma. Sestra pravděpodobně zadse křičí a má pocit že jako andílkovi, jí všechno projde. Celý dechový ústrojí se mi mění v jeden velkej zádrhel a tep zrychluje jako ry chlík vyjíždějící ze stanice. Mé nudné chvilky se nedají již dávno považovat za nudné, jelikož kdykoli, mám-li možnost přemýšlet, myslím na to, kdy to zas přijde a nebo na to proč v mý mysli zůstávaj všechny ty špatný věci z minulosti. Posilním se pár klasickými filmy a jako zákusek nakousnu nějakej americkej slaďák. A pokud ne ten, tak nějakej jinej. Hlavně nic těžkýho na noc se říká. Jasně, nic těžkýho jenže kdy jindy než večer se ti chce hltat klasiku? Uf, takže nakonec skončíme a pohráváme si s osvědčenými scénami z námi známejch filmů. A pak? Pak usínám na podestě a doufám při tom že už bratr usnul.Představuji si jak spí s tou šílenou plastovou zbraní vedle hlavy a vnáší ta neklid do půlnočního filmu. Do toho filmu kterej každej sledujeme, ale sami bychom ho točit neměli. Bylo by to tak strašně uplakaný že by nikdo nezaplatil za lístek. Ale onbo je odpoledne a ještě chvíli nepůjdeme spát. A jediný co kolem střílí jsou molitanový náboje do obrovský plastový zbraně co stála šest stovek. Šest stovek za zbraň i kdyby opravdovou. Za zbraň...