Prosinec 2009

Lepidlo

21. prosince 2009 v 23:29 Povídání meti řádky
Lepidlo s popiskou ,,Lepí" a ,,Zalepí vše".
V euforii nad objevením tohoto lepidla si ho cpu do pusy, doufaje že účinek poznám rychle.
Ne. Tohle nelepí vše, řenu si nahlas.
Jen další reklamní blábol a přesouvám se k vteřinovce.
Ta už snad konečně pochopí můj záměr.

Děloví andělé

21. prosince 2009 v 23:23 Poésie
Tak tohle je silně pocitově zabarveno ;) Zima, únava a vánoční akademie v jednom.

Slaměné zvuky
kapek
dopadajících v prosinci
mrazivé teplo
leze pod lyžařskou bundu
nedokáže jen tak
ignorovat sníh

Sněhoví andělé
shlukující se
u chrčících děl
rána za ránou
a kapka za slámou
v zimě
s rukou v ruce

Divadelní představení

21. prosince 2009 v 23:13 Poésie
Červená opona vzlétla
k obloze jako pták
když louka jarně kvetla
a já bloudila v představách

Potlesk mi rozdrásal sen
v hlavě mé rozptýlený
nikoho však nepustí ze sálu ven
a všichni dokoukají představení

Houslové sólo na lóži pěvce hrají
a prostřou všem můj sen o blahu
diváci němě se usmívají
však ve tvářích nezračí odvahu

Vysokým harfy tónem
ukončím pochmurný žalozpěv
diváci utíkají honem
až teď, obráží se můj žal a hněv


Ranní probuzení

20. prosince 2009 v 11:03 Fotografie
Asi po čtrnácti zamračených dnech, plných sněhu a větru se objevilo slunce. No a tak mi to nedalo a musela jsem fotit. Promiňte za kvalitu fotek, tenhle foťák opravdu stojí za kulový. (Nikon Coolpix 3200) Mimochodem fascinují mně ty střechy. Pohled z mého pokoje je jako obraz. Pohled na ty antény, satelity a komíny mně naplňuje. Hlavně, ikdyž to tak nevypadá, je všechno jinak. Vždycky je výhled jiný než předchozí den.

Výhled mladého bojovníka za svobodu

19. prosince 2009 v 21:13 Fotografie
I bojovním má občas pěkné výhledy.

Nahý obraz

18. prosince 2009 v 15:03 Tužkou-Perkem-Barvami
Inspirováno jak filmem, tak i knihou Nahý oběd od burroughse. Hlavní motiv je převzat z filmu, ovšem celková chaotičnost a konzistence sedí spíše ke knize.

Jarní romance

17. prosince 2009 v 21:17 Poésie
Vůně jarního kvítí
vzbuzuje ve mně něco
něco co tělo nechápe
a mysl odsuzuje

Červený tulipán
červená růže
a fialka

květiny nerostou na stromě
kořeny pnoucí se k nebesům
daleko přesahují to,
čemu říkám strom

bílá kopretina
bílá sasanka
a jiřina

Květiny unesou mně pryč
do říše vůní a snů
do říše kterou neznám
a šance nového žití se pomalu blíží

Tulákův čas

17. prosince 2009 v 21:12 Poésie
S černou buřinkou
a doutníkem za dvacku
flákat se stoletou prahou
obejít vývěsku
a udělat si to rukou

kam šlépěje zanesou
tuláka v roztrhaným saku
když tabák došel už v pátek
dobou kdy karty hráli ve vraku
a kde řidiče všichni unesou

Na ruce znamení lásky
co dávno skončila
modrý zápěstí a rameno s kotvou
na to mu každá skočila
a on, nadělal jí vrásky

Teď nemá už nic
vždycky vše zahodil
když přislo mu toho moc
a pak, do stolu uhodil
že nechce žít víc

Tak skončil čas tuláka
co na život kašlal
doposud nepoznal svět
pořád jen kouřil a chlastal

Povzdech

17. prosince 2009 v 21:07 Poésie
Tvá láska
čistá jako sedmikráska
v hromadě hnoje
hozená

Tvé jemné vlasy
a silné řasy
po pomerančích
vonící

Ach jak
jak se dá zapomenout
když tebe již
není

Fantaskní ryba

17. prosince 2009 v 20:42 Tužkou-Perkem-Barvami
K tomu nelze nic dodat. Jenom jsem pouza vyplodila něco.

Mořský svět

17. prosince 2009 v 20:31 Chemické obrázky
Již delší dobu mně fascinuje mořský svět. Respektive chobotnice, medůzy, koníci a podobné potvory. Ono vůbec všechno co se dá zpracovat zjednodušeně je fajn. A tak jsem vyrila linoryt. Sešlo tak sice z původního návrku Mercedesa, ale tohle je hezčí a efektivnější. Dám to mámě k vánocům. Snad se jí to bude líbit ;)

Paní z Hitler, Stalin a Já

17. prosince 2009 v 15:31 Tužkou-Perkem-Barvami
Tak máme ve škole festival. Filmový. No a to Jeden svět na školách. Sedím tam a koukám. Mám tak nějak suco v krku, asi z té nejistoty. Nejistoty, jestli se jednou zase něco nezvrtne. Tak jako za Hitlera a Stalina. A jak tam tak sedím s tím suchem v krku. Přijde mi zbytečné jenom poslouchat a tak začnu črtat tu paní. Tu co to vypráví. Přežila koncentrák. Náhodou, všichni ho přežili náhodou. Potom jí odsoudili manžela. Politický vězeň. Jak tady tak sedím a črtám, cítím že jsem jí blíž, konečnš můžu porozumět. Bolest a cit. Ta paní je kouzelná. A já jsem šťastná že ji mohu kreslit.

Komix

16. prosince 2009 v 22:17 Tužkou-Perkem-Barvami
Tak to jsem takhle jednou neměla co dělat, a eden seriál mně inspiroval. Potřčebovala jsem prostě zkusit nakreslit totálně komxovej komix s typicky divnejma panáčkama v divném prostředí.

Kvalita není zřejmě postačující, ale lépe to do počítače hodit neumim.

Na horské výšině

16. prosince 2009 v 21:46 Poésie
Zbystří sluch ty divný supe
z hor zvon slyš.
Vlk tě zhlédne, vzlétne a pak,
zahasí tebou, dravci, svůj hlad.


Láska v hospodě

16. prosince 2009 v 21:43 Poésie
Zvětralé pivo
popelník plný nedopalků
sedmero otázek
odpověď žádná.

Ostré křeče v břiše
další panák
a opona lásky
se pomalu zatahuje.

Láska mně ničí
ničí i tebe
ale dohromady
na nás nemůže.

Zpřetrhané útržky

16. prosince 2009 v 21:39 Poésie
Sedm ran bičem
ostrých jak břitva
břitva co řeže

Nešikovné maso musí pryč.

Ošklivé vzpomínky
dětství co pomíjí
rozohňující březový háj

Spáleno v táboráku.

Test z matematiky

15. prosince 2009 v 23:25 Poésie
Panďuláčci z plastelíny
a šíleně žlutá televize,
záchodový prkýnko
levitující u stropu
a růžovej velbloud v trikotu

Barva za barvou
a den za dnem
pozoruhodná podívaná

V proužkovaných kalhotech

14. prosince 2009 v 22:59 Poésie
Dneska,
ke mně přišla Smrtka
s proužkovanými kalhoty.

Stojí tam, s kosou,
a povídá, že prý bych
si měla učesat vlasy,
jina to se mnou špatně
dopadne.

Já na to,
proč bych měla věřit
smrtce v proužkovaných
kalhotech?

,,Koupila mi je maminka"
- fňukla Smrtka
a s pláčem
odběhla.

Zima

14. prosince 2009 v 22:21 Poésie
Oblaka sněhu,
mlžné objekty,
vznášející se
nad městy a vesnicemi.

Život závislý
na srážkách a větru.
Nic než bílo,
profilované
zamrzlou rostlinou v okně.

Měsíce zimy,
smutečního období
kdy každá barva,
stojí o něco více.

Velká hladová balada

13. prosince 2009 v 21:01 Poésie
Obrovský talíř
s velkýma vykulenýma očima.
I ten hrášek by si dal
radši tlačenku.

Kuličky poskakují,
sem a tam,
neotorně a hravě
se utálejí pryč.

Pomyšlení na jídlo
skýtá potěšení
všem.
I těm bez duše.