Nemocniční sál

24. listopadu 2009 v 20:50 |  Poésie
Sekunda ticha
dvacet,
třicet,
zazní gong.

Jsem na řadě.
co po mně kdo může chtít?
Kde to jsem?
Rodí se otázky.

Bílo a oblaka,
země tak kulatá
daleko pode mnou.
Žeby sněhobílé nebe?
Jak babička vždycky povídala?

Ne, blbost,
na kecy nevěřim.

A tak tam sedím,
stále opakujou,
deset, dvacet, třicet
gong, signál
přerušovaný a potom táhlý.
Zazní rychle
a najednou nic,
prázdno.

A nemocniční sál
se mnou ujíždí do ztracena..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama