Někdo

27. listopadu 2009 v 20:06 |  Prozaické pokusy
Ztichlou ulicí, potichu a lidně, provázen pouze ostrým světlem pouliční lampy. Prochází. Není žádným středním proudem ani blikátkem na kolo. Prostě je Někdo. Pan Někdo. Nemusí mít zrovna kabát ani klobouk aby jím byl. Stačí jeho krok zimním večerem, v jeansce a rozervaných teniskách. Nevypadá bohatě, nepotřebuje peníze. Stačí mu co má. Neznám ho, vy také ne, ale když kolem mně prochází, nedaleko Haštalu, je kolem něj bublina. Bublina kde hraje Jimi Hendrix doprovázen loukou a vůní květin. Prochází svižně, okem ani nezavadí. Nepotřbuje ani zavadit. Já jsem pro něj vzduch, stejně jako peníze, image. Možná jede v drogách, možná krade, ale nevypadá ta. Má osobní charizma které ho doprovází na stovky metrů. Už ho skoro ani nevidím ale stále cítím jeho tenisky na chodníku a jeho nevnímavý pohled na zem. Už jsem skoro u kostela. Čeká tu na mně osazenstvo... Jdeme na konzert. Během chvíle na Něj zapomínám. Nepotřebuji ho, stejně jako on mně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama