Praktiky nezadaných

30. listopadu 2016 v 21:09 |  Poésie
After all this time
there s still nothing
nic víc než nic
tušit a hnát někam bez jisté odezvy a klopýtat
tahat za řemínky přivázané ke kočce ženského rodu

mrouskání
(je zvuk který kočka vydává když se snaží zvábit partnera)
 

Death valley

6. března 2013 v 20:50 |  Poésie
Cítím
každej dotek světla,
kažej záchvěv šera,
z ulice

sleduju z okna
a nevidím,
realitu stavím na pocity
z naivní představy,
izolovaný mezi
dvěma betonovými
krajíci chleba.

Jak se babička plíží
chodbou,
obrovskýho bytu,
v županu,
a v botách co se
rozpínaj podle úhlu došlapu,
zavírám okna.
ven.

Protíná lejzrovým šeptem
den,
chýlí ho k večeru
a o deváté zhasíná poslední nástiny světla

Ulehnu pak,
až zmizí doba.
Odpočinek.
A všechny konce
hluku.

5.3.2013

5. března 2013 v 19:45 |  Poésie
Je 5.
Byl konečně den, kdy jsem cítila sílu
vypnout hruď a namířit přímo ke slunci
svaly praskaj ve švech
na zemi se svíjet a namáhat tělo
procvičovat ruce štětcem
uklidňovat písní ptačí
vidět do dáli
modré červánky tepla
rozběhnout se po měkké trávě
mechu pro bosé nohy
zapít poslední sněhy vlažným bráníkem
z nejbližšího supermarketu
cítit se jak vítěz triatlonu
s atypickejma disciplínama
zahodit zátku do trávy vzápětí zvednout
(myslet na bosý nohy)
a zařvat
hlavně hodně hlasitě
zařvat
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA